Závislost nebo určitý druh pomoci?
Drogy. Ožehavé téma, o kterém každý z nás už tisíckrát a jednou četl, slyšel, nebo viděl nějaký dokument. Nebudu vám zde popisovat, jaké druhy drog existují a jaké mají účinky, protože to každý určitě víte. Chci se jen zeptat a donutit vás zapřemýšlet se nad otázkou, jestli jsou drogy opravdu jen závislost člověka, který nemá co na práci, chce se dostat do party lidí, a proto sáhne po droze, která je v dnešní době tak lehce k sehnání, nebo je to určitá pomoc člověku, který se trápí, kterého opustila jeho životní láska, který ztratil zaměstnání, nemá přátelé, a tím se nemá komu svěřit, s kým komunikovat. Pro něho je droga možná jediným řešením, jak danou situaci řešit. Samozřejmě ne řešením zcela vhodným. Má-li člověk problém, jistě by ho měl řešit jinak než drogami, ale umí to?
Spousta lidí v dnešní době o drogách ví sice hodně, ale narazí-li na člověka, který je opravdu na drogách závislý, odsoudí ho. Ale proč? Možná proto, že se bojí nemocí, které jsou s užíváním drog spojeny, možná proto, že narkoman nedbá moc o svůj vzhled. O co mu jde, je dostat drogu. Svého přítele, který mu pomůže zapomenout na vše, co ho trápí. Přítele, který ho alespoň na malou chvíli vytáhne ze všední reality a vrhne ho do světa, kde je vše v pořádku, kde nikoho nebolí srdce zlomené láskou, kde se každý baví s každým, bez ohledu na to, jak člověk vypadá, jak se chová, jakou má povahu. Chtějí narkomani lepší svět, který už dnešní populace lidí nedokáže vytvořit?. Je to pro ně určitý způsob úniku od všeho co je zlé, co bolí? Co si budeme povídat, nikdo z nás asi neví, jak by se zachoval, kdyby jeho nebližší člověk fetoval a on to zjistil. Přestali byste se s ním snad bavit? Nestýkali byste se s ním ze strachu nákazy, vtáhnutí do stejné komunity lidí? Někdo možná ano. Ale nemyslíte si, že je lepší snažit se svému příteli, se kterým jste strávili třeba i spoustu krásných let, pomoci? Někdy je to opravdu těžké. Člověk, který začne užívat drogy se automaticky dostává do jiného světa,obklopuje se jinou komunitou lidí, a vám se vzdálí. Pak je celkem těžké takovému člověku pomáhat, i kdybyste chtěli sebevíc. Avšak psychická podpora je tu pořád a takovému člověku byste měli ukázat, že bude-li potřebovat jakoukoli pomoc, jste tu pro něho. To, jestli přestane brát drogy, je pouze na něm. Narkoman, ale i jinak závislý člověk, musí chtít přestat nedjřív sám!!!
Nedávno jsem byla na dovolené na Slovensku. Když jsem se slunila na dece v termálním koupališti, četla jsem si článěk o člověku, který takovým lidem pomáhá. On sám byl závislý na "lehčí" droze, a to na alkoholu. Dostal se z toho a rozhodl se založit centrum pro drogově závislé lidi. Podařilo se mu to. Mladí lidé od něho odcházejí a z 80% jsou i po ukončení léčby "čistí". On sám je nenutí k dlouhodobému pobytu, je na ně tvrdý, ale ke každému z nich večer zajde a dá mu na dobrou noc pusu. Narkomani si tak postupně k němu budují důvěru, baví se s ním o všem a někteří mu dokonce říkají tati. A právě při čtení tohoto článku jsem začala přemýšlet i nad svou budoucností. Hrozně ráda bych po vystudování nějaké vysoké školy psychologie, pomáhala těmto lidem a snažila se je navést na tu správnou cestu životem. Musí být krásný pocit vědět, že jste pomohla někomu k lepšímu a méně nebezpečnému životu. Ovšem i tato práce má druhou stranu mince, ne vždy se to povede.
Drogy byly, jsou a budou. Lidé na nich byli, jsou a budou závislí. Teď už jen záleží na nás, jak se s tím dokážeme vypořádat a smířit.
...
(darilka, 2. 4. 2009 16:18)