Trocha poezie - poprvé
22. 1. 2009
SRDCE
Smutná srdce jak tmavé chladné kameny v lidských tělech
netepou, dřou a zebou.
Lidské oči by do duší druhých vidět měly,
aby to smutné tvrdé srdce obměkčily.
A ne, aby ho ještě víc zatížily.
Lidé stárnou a radost ze života jim utíká.
to zlo, bolest a nemoc jim srdce zamyká.
SEN
Na motýlích křídlech se vznést k nebesům.
Letět a nepadat.
Navždy zlým lidským pralesům.
Sbohem dát.
A mezi hvězdami nechat si krásný sen zdát.
Sen plný dobra, něhy, lásky.
K měsíci v úplňku plout.
Splést mu noční vlásky.
Znova, opět, vlastně nikdy neusnout.
A přeci snít...
Dál, dál, ...
PÁD DO REALITY
Na skále vysoké stojím.
Křičím.
Hluboká propast láká mne dolů.
Svou duši pádem zničím.
Země plná krásných snů.
Ta skála mou fantazií je.
Ta propast je mi okolním světem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
